1. povídka

Anděl z mlhového města

autor: Candle

(Povídka je založena na skutečných událostech)

Věnováno Eltonu Johnovi, anděli z mlhového města.


Zoufáme si, jsme nešťastní a zapomeneme na svého strážného anděla a chceme se zabít. Skončit se vším jako Sam.

Situace je neúnosná a naděje je malá.

Hvězda, které Sam psal ještě neodepsala, nepřestával doufat, i když už prakticky nic mu nedělalo radost.

Naši strážní andělé mohou mít mnoho podob, jedni,které nevidíme a stojí nad námi a hlídají nás vědomě, druzí se narodili jako děti v našem světě a stali se umělci – zpěváky, malíři, herci, spisovateli, skladateli.

Ti si zřejmě sílu zachraňovat neuvědomují,

ale kam se hnou,tam  jí používají.

A Sam právě si mohl splnit sen – dávný

a veliký jako Everest, stát na jeho vrcholu

a být šťastný.

Známé ponoukání zapnou televizi Sama vylákalo z pokoje.

Byl doma sám a směl tedy dělat cokoliv. Vyplatilo se. Rozzářil se štěstím.

Pro svou bolest a hoře zapomněl na svého anděla.

Hned poznal tu melodii písně „Please“ a srdce se mu rozbušilo.

V tomhle pořadu ještě Elton John nebyl.

Sam se chvěl po celém těle. Napjatýma ušima hltal každé slovo moderátora.

Ano. Stačilo tak málo.

Tuhle otázku bezpečně věděl. Ano.

Hned v pátek to pošle a uvidí Eltona nebo... ten uličník, říkal, že s alby končí a vydal novou desku. Jako bych neznal. Pochvaloval si Sam. Elton je pořád stejný. Nezměnil se.

Nic ho nezměnilo. Samovo srdce naplnila naděje a prozatím odložil myšlenky na sebevraždu.

Trápil ho veliký problém, který myslil,

že nevyřeší. Ze zoufalství občas udělal malé nepravosti a často plakával.

Tolik ho ty nepravůstky a jeho situace mrzely a bolely, že to mnohdy nedokázal vydržet

a rozplakal se.

Elton však obavy zaplašil

a Samovi bylo dobře.

Ze středy se konečně stal pátek

a Sam odeslal odpověď na soutěž

a nemohl se dočkat další středy.

Kdyby už tehdy tušil, že to co cítil,

byla falešná naděje, býval by se s tím smířil, ale on věřil, že v úterý následující po oné středě na Eltonův koncert skutečně pojede.

A rodiče souhlasili a přáli mu to.

Koupili by mu lístky do první řady, ale prostě neměli ani na ty nejlevnější.

Teď byla šance mu pomoci ke štěstí

alespoň tímto.

Opět nastala středa a Samova víra nepovolila. Nečekal, že to nevyjde a nečekal, že nevyhraje nic. „Stůjte při mně Andrea a Eltone i Ryane a Alane.

Může to být naposledy, kdyby budu mít tuto příležitost.

Já prostě na ty lístky nemám.“

Jenže nervozita vyšla nazmar.

Těsně před začátkem pořadu přišel otci zákazník. Sam vypnul televizi a odklidil se do svého pokoje.

Nic nevěděl. Jak to zjistí? Musí čekat!

Musí čekat do úterý! Do té doby snad lísky dojdou. Nahromaděná nervozita vytryskla. Opět se ve svých devatenácti letech rozplakal. Nemohl uvěřit. Všechno mu docházelo.

Byl chtíčem slepý a neviděl, co mu říkalo srdce. Nic nebude. Ale musí doufat.

Tak doufej! Budou to mít na webu.

Nebylo to tam. Druhý den nic nedošlo.

Dopis který Sam dostal minulý týden od kamarádky Katie přišel až po týdnu.

Jestli dojdou lísky ve středu, tedy den po koncertě, uvažoval Sam, to bude úplný týden, bude to smůla a já je zažaluji.

Měl vztek na sebe, na všechny. Ale držel se. Stále doufal. V pátek to dojde.

Jistě. Jistě. Ne!

Nic, ani jediný dopis pro něj!

Kus něčeho v něm se utrhlo a dopadlo to na led v jeho srdci.

Stále doufal, ale nic se mu nedařilo.

„No tak prosím! Udělej s tím něco, Eltone! Nevím! Buď a nebo!“

Sam si byl jistý, že v pondělí nepřijde nic. Stále však doufal. Má se modlit k bohu? Nebo je to trest za občasné neférové jednání?

Teď už se mu nedařilo vůbec nic.

A příchod úterý všechno  zdvojnásobil.

Vše co Sam dělal se nevedlo.

Pohádal se s bratrem a rodiče na něj za to štěkali. Tohle zrovna nepotřeboval.

Ale... moment. Co to teď cítil? Něco ho v srdci hřálo.

Je tu! Bože můj! On je tady! Už je v Praze! Ano cítil Eltona tady v ČR.

Cítil jeho sílu. Ale... ta jeho vlastní slábla. „Skončím to až se dostanu do Litomyšle.

V osm se osprchuji a pak napíšu Katy dopis na rozloučení.

Miluji jí, ale nemohu takhle žít.

Stejně se nikdy nic nepovede.“

Poslouchal písničky na přání a nikdo si na něj nevzpomněl.

Bylo to jasné. Sam zemře 4.7 kolem sedmé hodiny ranní … Přišla pro něj maminka.

„Pojď honem ve zprávách bude rozhovor s Eltonem Johnem.“

Aby nešel. Pobouřené emoce se uklidnili na normál a srdce mu začalo plesat. Alespoň v televizi. Sam čekal. Napjatě poslouchal každou zprávu a každá veselá ho najednou těšila.

A pak... zaslechl sirovo jméno.

„Tady vidíte jak jeho soukromý tryskáč dosedá na zem.“

Přesně. Krásný, elegantní šedomodrý tryskáč ladně přistál a po schůdcích sestupovalo jeho veličenstvo balad.

Jako vždy bezstarostné a pohodové

a celé v černém.

Za ním šel možná David, jeho choť a družina. Sam nedovedl na takovou dálku rozpoznat druhé muže.

Eltonova ryšavá hlava ale zářila na jejich tmavých a bílých oblecích, takže ho bezpečně poznával.

Elton šel do haly.

Cestou mrkl na několik novinářů.

Ale na rozhovory čas nebyl. Ale moderátor televize na kterou teď Sam koukal nezaváhal. „Sir, Sir.“ Mával vší silou na hvězdu a hle. Elton přikývl tím svým stylem: „Ale jo proč ne.“

Byl v dobré náladě. Mávl na ochranku a sám přistoupil k „našemu“ štábu.

„V Praze jsem nebyl přes dvacet let.

Servis je perfektní. Už jsou tu jezdící schody a tak. Jsem nadšen.“

Pronesl s úsměvem a pár lidem kolem se přeci jenom podepsal.

Nedovedl odmítnout tu malou hrstku rukou, které k němu pořád strkaly památníky a dokonce i tužky.

Stačilo zvednout ruku a podepsat.

Moderátor se nadechl a položil mu mezitím jednu otázku. Hvězda nemá čas na rozhovory nebude je poskytovat... byl varován, ale zkusil to.

Jen jednu!

„Sire Eltone Johne, je pravda že jste utratil 20 miliónů za květiny pro své blízké?“

„Ano. Květiny mám moc rád.“

Pak už ale opravdu musel jít.

Jeho úsměv Samovi zahnal sebevraždu dokonale. Pobrukoval si jeho písně a šel k sobě. Osprchuje se a půjde spát. Tak učinil. Ještě napsal mail, aby ho zítra odeslal.

A opravdu si lehl. Ležel v posteli a přemýšlel. Bude někdy taky takový umělec, že lidé budou mít radost, když ho uvidí? No moment!

Toho může dosáhnout jen tehdy bude-li žít. Pak musí tedy žít. „Díky Eltone.“

A najednou. Zvuk letadla. Sama to posadilo. Tohle byl try... bože! Sam ucítil hladivý pocit na duši. Tam nahoře... bože můj!

Samova a pasažérova mysl se setkali.

On byl jím a pasažér byl jím. Och, ne! Přesně věděl kdo prolétá.

V mysli křičel: „Ahoj! Ahoj!

Tak přece si tady!“

Nedostalo se mu odpovědi.

Ale náruče naděje a přátelství. To bylo odpovídající slovům: „Ano. Jsem zde a nikdy tě neopustím. Doufej dál. Jednou se uvidíme. A všechno mi povíš. Dobře to dopadne.“

Letadlo mizelo. Sam vyběhl k oknu.

Neviděl tryskáč, ale slyšel jeho motor.

Věděl, že ten muž tam nahoře ani neví co udělal. Ale bylo mu to jedno.

Na tom to totiž nezáleží.

Udělá to znovu a jiným lidem.

Mrak z úplňkového měsíce odešel a letadlo zmizelo v dáli.

Od té doby Sam doufal a doufá.

Když zemřela naděje tmavomodrý tryskáč ji přinesl zpět.

„Šťastnou cestu Ely! Ať letíš kamkoliv!“

Zavolal ještě v mysli Sam.

A odešel do postele.

Zase uvnitř své hlavy slyšel Eltona zpívat. Jinak bylo ticho. Leč úplněk.

Sam usnul skoro hned.

Nic se mu nezdálo, ale vyspal se krásně.

Druhý den nic opět nepřišlo.

„To je zase dobře.“ Pomyslil si Sam. Bolest tímto konči. Sam vstával v osm.

Jako Elton. Ani pozdě ani brzo....

Epilog

Sirův tryskáč letěl nocí a každý, kdo slyšel jeho zvuk, nebo ho viděl jako skoro neznatelný objekt na obloze sílil a do jeho srdce se vracela naděje. Mraky odplouvaly. Lidé náhle měli radost a radovali se.

Mnozí nevěděli proč a mnozí ani nebyli Eltonovými fans.

Za městy, když se připozdilo

se sir uložil ke spánku.

Byl rád, že potěšil Čechy koncertem

a proto se mu usínalo lehce

a byl tak unavený!

Ráno pilot opět dosedl.

Elton opět stoupal po schůdcích dolů. Pamatoval si záplavu radosti a setkání jeho mysli s myslí Sama, ale byla to pro něj jen radost a láska, která do něj vstoupila – konec i začátek koloběhu

Zpěvák – posluchač.

A tak to i bylo.

Ale netušil, že několika lidem vrátil naději.

Šel teď po trávě a ona se víc zelenala.

Vstoupil pod stromy a ony zvedli deštěm ochromené listy a ptáci zpívali víc.

Růže víc voněly prošel-li kolem nich.

Kam vkročil, naděje a láska vcházeli s ním. Večer sáhl do kláves a lidé se radovali.

Pak zase letěl svým tryskáčkem dál.

A rozdával naději dalším lidem.

Pokoj, mír, přátelství a naděje,

které má v sobě

a jeho hudba dokáží

uzdravit každou bolest.

Neví o tom.

Ví jen že dělá radost svou hudbou

a proto v ní pokračuje.

Je však andělem, který přichází,

když člověk neví jak dál

a pomáhá vracet naději.

Jeho dech ustává na tom místě dlouho

a poslechne-li si onen člověk jeho píseň

z alba obnoví jej umírá-li.

Elton po sobě zanechává něco,

co nikdo neví co je, asi naděje

a to něco tu pořád po něm je

i když už je daleko...

Děkujeme.

 

 

Autorovi stránečky s povídkami