Výroční sraz

09. 08. 2007



Výroční sraz sesterských fanklubů




Tento den se stal jedním z nejkrásnějších v mém životě, jakoby se splnila některá přání,

jakoby mezi mraky zamračených dní vykouklo slunce

a já směl mu nastavit prokřehlé ruce,

pak tvář a nakonec celé tělo.

Potkal jsem mnoho báječných a úžasných lidí,

toto krátké setkání z mého srdce jen tak nevymizí.
Cesta se vlekla, jak mojí duši zaplňovalo natěšení
a dobrá bázeň z nových setkání,

ale už konečně velký dálkový autobus modrobílé barvy stavil na autobusovém nádraží.

Než jsem se stačil pořádně rozhlédnout,  už ke mě zadními dveřmi přicupitala drobounká dívka s výraznými brýlemi a půvabně učesanými vlasy, Lulu Potterová!

Moc jí to slušelo a vypadla velmi sebejistě,

zatímco já se třásl trémou.

Byla ochotná na dotaz našeho  člena Dárečka,

který nemohl přijet mi pomoci kvůli mému zrakovému postižení.

Spolu jsme prošli kolem řidiče, který na ni zíral trochu jako tele na nová vrata,

protože patrně nechápal, kde se tam vzala.

Mírně rozpačitě jsem sestoupal z autobusových schůdků, které se pocitově trochu kolébaly,

jakoby byly nestabilní předměty ve vodní hladině, možná kluzká těla krokodýlů či želv obývajících bezbřehý oceán.

Ale nebyl jsem už sám,

cestující někam do neznáma, už tu byla Lulu

a to mě uklidňovalo.
Na chodníku se zdálo být bezpečno, proměnil se v jakýsi břeh toho oceánu, který se objevil jakoby najednou a trochu spasil moji mysl souženou trémou. Téměř okamžitě mi pohled padl na vysokého muže s krátkými drobnějšími vousy

a slušivými brýlemi na očích,

na hlavě mu seděl sestřihaný ježura

a oči mu přátelsky svítili.

Oblečen byl v zeleném civilu, ne nic potterovského

a přece se mi chtělo vykřiknout radostí – on přijel, ta zelená mě navedla dobře: „Já jsem Rogere.“ řekl a podal mi ruku – Rogere Dewlis zapřisáhlý Zmijozelák a zároveň profesor Firenze, muž ehm kentaur, který mě podporuje v nejtěžších chvílích, takové lidi chcete poznat osobně stůj co stůj a on také je Imladrilův královský bratr a bratr Elronda, Elros – král lidí!
Lulu si sebou vzala kamarádku Páju, senza
překvápko ve žluté halence, moc príma dívka.

Tak! A už byla Lulu, Rogere se svými všude přítomnými otázkami – zvědavé lidi mám moc rád, stále se něco učí a poznávají něco nového, a Pája, živel dokonalý pro každou legraci... uvnitř party je dobře.
Přesunuli jsme se k lavičkám a čekali do určené hodiny na ty, co ještě měli přijít.
„Tak nazdar lidi“ pozdravil mladík, kterého jsme už delší domu vyhlíželi. I přes klobouk naražený na hlavě, který jsme nečekali, jsem toho muže poznal!

A srdce mi opět zaplesalo, dorazila moje spřízněná duše – eltonomaniak srdcem, myslí i životem, jako já! Nikdy jsem ho osobně neviděl, ale kvůli jeho báječnému videu na píseň The Bich Is Back o jeho cestě na Eltonův koncert, jsem tu tvář znal.

Tohle prostě nemůže být nikdo jiný než Rocket Man, obdivuhodný maniak s naprostým přehledem

o Eltonovi, jeho životě, práci i módě.

Oprávněný držitel smaragdového fénixe si neopomněl obléci tričko s EJ. Překvapil mě albem plným fotek z návštěvy Eltonova pražského koncertu, byl jsem unesen!

Pak přišla Namy, s tou jsme se již jednou setkali

a báječně si popovídali.
Po přivítání se skupina Rocket Manovým autem odebrala do kavárny a tady 
to teprve začalo.

Elton John na plné pecky a řidič ve svém živlu

(i já, to je jasná věc).... to byla jízda!

Panovala báječná atmosféra, plná fórků, smíchu

a báječné hudby. To samé pak i do restaurace.

Těžko se popisuje náš hodně nabitý rozhovor.

Probralo se co se dalo a moc jsme se spolu zasmáli.

S Rocket Manem jsme se dohodli,

že spolu navštívíme nějaký Eltonův koncert,

to bude odvaz.

Tak tomuhle srazu já dávám 1 s * a několikrát ji podtrhuji!

Dlouho jsem se takhle nebavil jako tam,

všichni byli skvělí!